Editace stránky Čaj (část)

=== Je to nejenom typický čínský nápoj, ale vyjadřuje i čínskou filozofii a způsob života ===

Zatímco v Evropě první zmínky o čaji nacházíme tak kolem roku 1550, v Číně jeho tradice sahá hluboko před náš letopočet a o čaji zde vyšly stovky knih, například Kniha o čaji Čcha-ťing, která pochází z doby okolo roku 800. Velmi oblíbený je zelený čaj, jehož lístky jsou po otrhání nejprve spařeny a teprve potom se suší. Připravujeme z nich čaj světlejší žluté barvy a o něco trpčí chuti. Černý čaj se připravuje po fermentačním procesu, v Číně je podle své barvy označován jako čaj červený a je zde rozhodně v menší oblibě.

Za ochutnání stojí čaje ochucené přidáním květinových lístků, které se nazývají Chua-čcha, květinové čaje. Z nich asi nejznámější je jasmínový čaj Mo-li-čcha. Všechny tyto květinové čaje se podávají zásadně bez cukru, aby jejich aroma vyniklo.
 
Je pravda, že k dokonalosti a téměř mystičnosti byl čajový obřad doveden v Japonsku, ale i v Číně je nedílnou součástí života od časného rána přes celý den. Každá hostina je ukončena miskou zeleného čaje. K jeho přípravě jen několik stručných poznámek. Nepokládejte za čaj tekutinu, kterou vám z várnice nabídnou v nemocnici nebo podají na vojně. To není čaj, pro to prostě není název. 

* Čaj se nikdy nesmí vařít, můžete jej pouze spařovat. 
* Vybereme-li si konvici na čaj, nepodáváme v ní nikdy nic jiného. 
* Konvici před přípravou čaje nahřejeme horkou vodou, potom tuto vodu vylijeme a nalijeme horkou vodu do níž dáme čaj. 
* Zlaté pravidlo říká: jednu lžičku na šálek (pochopitelně podle jeho velikosti) a jednu lžičku navíc na konvici. 
* Doba spařování by neměla být delší než pět až šest minut. 

Čaj je nápoj s nedohlednou historií, je to svým způsobem fenomén. I když v naší zemi je chápán často jako "něco pro zahřátí" či levný nápoj pro hosty, v zemích svého původu má obrovskou kulturní tradici a těžko bychom hledali jinou tekutinu, s jejímž popíjením se váže tolik zvyků, ba přímo obřadů. 

První zmínky o čaji nacházíme v čínských a japonských legendách z doby 2700 let před naším letopočtem. 

Z Číny se čaj rozšířil do klimaticky vhodných oblastí Indie, na Jávu a na Sumatru. Do Evropy jej dovezli koloniální cestovatelé v 17. století, nejdříve se zabydlel v Portugalsku, Španělsku, Holandsku a v Anglii. Velký rozmach čaje nastal se založením holandské Východoindické společnosti, čaj se stal doménou zejména bohatších vrstev. 

Až v 19. století čaj v Evropě i USA zlidověl a rychle se stal jedním z nejoblíbenějších nápojů. 

Z botanického hlediska rozlišujeme dva typy čajovníku - čínský a assámský. Pěstuje se ze semen a čtvrtým rokem se z něj začínají sklízet čajové lístky. Ty se nechávají zavadnout a potom se svinují na speciálních strojích, aby došlo k fermentaci a vzniku charakteristické vůně. Potom se čaj suší cirkulujícím horkým vzduchem, dále se třídí, láme a prosévá na sítech. V posledních letech se používá také nová technologie, při které dochází, díky speciální řezačce, k výraznější fermentaci. 

Co se týče přípravy čaje, nejobvyklejší receptura říká, že na jeden šálek odměřujeme jednu čajovou lžičku čaje. Dávkování je však velmi individuální, obecně na jednu porci počítáme asi 2 g čaje. Čaj bychom měli zalévat do větších šálků o objemu 200 až 250 ml. Kromě druhu a kvality čajových lístků je pro kvalitu čaje důležitá také kvalita vody, která by se měla vařit výhradně v nerezové konvici. 
Čajový senis by měl být tankostěnný, aby co nejméně snižoval teplotu nálevu. Konvice na čaj pouze vymýváme vodou, nikdy ne detergentem. Čaj by se správně neměl přichucovat, sladit ani jinak vylepšovat. Toto pravidlo však platí pouze pro ortodoxní pijáky čaje, jinak se fantazii meze nekladou. Po 4-5 minutách klesne teplota čaje na 65 °C a můžeme jej začít popíjet. Během dalších 3 minut by se měl čaj zkonzumovat, aby nedošlo k nežádoucímu luhování tříslovin.