Editace stránky Koření a semena (část)

=== Historie ===
Třebaže nemáme přesné údaje, domníváme se, že obchod s kořením, který procházel po nebezpečných karavanních stezkách z Číny, Indonésie, Indie a Cejlonu do východního Sředozemí, trval asi 5000 let. Nejoblíbenější byla stezka vedoucí přes Péšávar, průsmyk Khyber, Afghánistán a Persii až do Evropy. S kořením obchodovali Féničané, ale i Arabové a Římani, později Benátčané a Janované. Po pádu říše římské nastalo dlouhé období stagnace až do doby, kdy Portugalci objevili mořskou cestu na východ přes mys Dobré naděje, což vedlo ke konkurenčnímu boji mezi Portugalci, Nizozemci, Francouzi a Angličany.

Během staletých bojů o ovládnutí obchodu s kořením, kdy války pustošily a říše vznikaly a zanikaly, koření, např. [[muškátový oříšek]], [[hřebíček]], [[skořice]], [[pepř]], [[zázvor]], [[šafrán]] a z Nového světa [[nové koření]], [[oreláník]], [[vanilka]] a [[kakao]], se stále prodávalo. Kdysi mělo cenu zlata, dnes má odpovídající cenu. Vkusně balené do sáčků je k dostání v každém větším obchodě. Už nepochází jen z několika vzácných zdrojů; dnes snad neexistuje země, která by neprodukovala alespoň jedno vlastní koření.

Tradice používání koření vzešla z přírodního způsobu vaření v Indii, Číně a v jihovýchodní Asii, kde koření a bylinky jsou stále velmi vyhledávané. Koření původní v této oblasti, jako je [[zázvor]] a [[muškátový oříšek]], oživuje mdlou chuť rýže a zvýrazňuje chuť zeleniny, ryb, drůbeže a masa; v jihovýchodní Asii koření doplňuje ohnivé [[sambaly]] a kvašené [[rybí omáčky]] a různé druhy jsou základem velkého množství karí pokrmů připravovaných na celém kontinentu.