Editace stránky Příchutě

Lidé se nikdy nespokojili s přijímáním potravy pouze kvůli zahnání hladu; důležitou součástí stravovacích zvyklostí byla chuť a zpestřování základní stravy zajímavými novými příchutěmi tak, jak byly postupně objevovány. Základní potravu obyvatel Střední Ameriky, [[kukuřici]] a [[brambory]], tradičně zvýrazňovalo [[koření]] [[chilli]], které časem ovládlo tamní kuchyni tak jako [[kari]] v Indii a [[sambala]] v jihovýchodní Asii. Jiné dvě rostliny, [[kakaovník]] a [[vanilka]], které znali původně pouze Aztékové, byly předurčeny k tomu, aby obohatily mezinárodní kuchyň.

Mnoho příchutí bylo vyvynuto i uměle a potravinářský průmysl i jiná odvětví jim dávají přednost, protože jsou koncentrované, při vysokých teplotách stálé a mají nižší obsah vody.

Poptávka po přírodních přísadách však pokračuje. Vonné silice i jiné extrakty se získávají z rostlin procesy, které rozrušují buňky s obsahem silic. Esence se extrahují z různých částí rostliny; z drcených semen a pecek, z květů a listů nebo ze sušené kůry a kořenů.

=== Příchutě v kuchyni ===
Příchuťový extrakt vydrží obvykle neomezeně dlouho, pokud je uložen v dobře utěsněné nádobě, na chladném a tmavém místě. Jestliže recept vyžaduje "několik kapek", přidáme esenci skutečně kapku po kapce, až dosáhneme požadované chuti. V zásadě platí, že pokrmy postupným ochlazováním ztrácejí na chuti. Proto zmrzlina potřebuje silnější přichucení než teplé pokrmy.

[[Vanilkové lusky]] jsou oblíbenější než [[vanilkové esence]]. Celé lusky se mohou vařit ve sladké omáčce, kterou tak ochutí, potom se vyjmou, omyjí, osuší a příště se mohou použít znovu. [[Vanilkový cukr]] je užitečná kombinace oslazení a ochucení, [[vanilkový lusk]] uložený v nádobě s moučkovým cukrem předá chuť i vůni sladkému pečivu.
[[Category:Příchutě]]