Bazalka

Bazalka - hvězda mezi kořením. Keřovitě rozvětvené koření má mnoho zašpičatělých vroubkovaných listů.

Čerstvá nebo usušená bazalka voní příjemně aromaticky, je lehce ostrá a chutná jemně kořeněně. Může se používat sušená, čerstvá, naložená v oleji i zmrazená. Nikdy se ale nekrájí tak jemně jako petržel. Nechávají se větší kousky.

Účinné látky

Bazalka obsahuje hlavně silice (až 1,5 %) s hlavní složkou methylchavikolem (estragolem) a linaloolem a přibližně 5 % tříslovin, flavonoidy, glykosidy, éterické oleje s eugenolem a ocimem, bazalkový kafr, tanin, cinoel a jiné látky.[3]

Využití

Čerstvé nebo sušené listy se používají jako univerzální koření. Pěstují se formy s listy zelené a červené barvy. Odlišné je také aroma - od typické vůně bazalky po skořicovou a citrónovou. Různé barevné formy působí v kontejnerech velmi dekorativně.

Význam v potravinářství

Bazalka má v kuchyni široké využití. Po celou dobu vegetace je chutnou i voňavou přísadou salátu u čerstvé zeleniny. Můžeme jí přidat i k dušenému masu, do omáček, dá se přidat i do polévek. Jen pozor na dávkování - vyšší dávky nepůsobí uklidnění, ale naopak podráždění.[5]

Bazalka tvoří základ italské kuchyně, používá se zejména u receptů, jejichž součástí jsou rajčata (saláty, těstoviny s rajčatovou omáčkou apod.), a vyrábí se z ní omáčka pesto.

Reference

V tomto článku byly použity texty z článku Bazalka pravá na české Wikipedii.