Hummus: Porovnání verzí
Z WikiFood Recepty
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 8: | Řádek 8: | ||
== Výživová hodnota == | == Výživová hodnota == | ||
Hummus má velký obsah železa, vitamínu C, kyseliny listové a vitamínu B6. Díky [[cizrně]] má vysoký obsah proteinů a vlákniny, což je zároveň dobře doplněno methioninem obsaženým v sezamu v [[tahini]]. Hummus má své uplatnění ve vegetariánské a veganské kuchyni, kde při konzumaci (typicky s pečivem) může sloužit jako celkový zdroj proteinů. | Hummus má velký obsah železa, vitamínu C, kyseliny listové a vitamínu B6. Díky [[cizrně]] má vysoký obsah proteinů a vlákniny, což je zároveň dobře doplněno methioninem obsaženým v sezamu v [[tahini]]. Hummus má své uplatnění ve vegetariánské a veganské kuchyni, kde při konzumaci (typicky s pečivem) může sloužit jako celkový zdroj proteinů. | ||
== Reference == | |||
''V tomto článku byly použity texty z článku [https://cs.wikipedia.org/wiki/Hummus Hummus] na české Wikipedii.'' | |||
[[Category:Co je to...]] | [[Category:Co je to...]] |
Verze z 17. 10. 2018, 18:47
Hummus je studený pokrm levantského původu, kaše či dip z rozmačkané uvařené cizrny smíchané s tahinou (sezamovou pastou), olivovým olejem, citronovou šťávou, solí a česnekem. Je oblíbený zejména v oblasti Středního východu, v kuchyních původem z této oblasti se používá celosvětově.
Historie
Základní složky hummusu - cizrna, sezam, citróny a česnek - jsou v oblasti původu hummusu konzumovány již po tisíciletí. Rozmačkaná studená cizrna se však na zdejším jídelníčku nevyskytovala až do doby vlády dynastie Abbásovců.
Nejstarší recept na pokrm podobný současnému hummusu (ovšem bez tahini a česneku) pochází ze 13. století z Egypta z knihy Kitāb al-Wusla ilā l-habīb fī wasf al-tayyibāt wa-l-tīb. Nejstarší záznam o hummusu v současné podobě pochází z pozdního 19. století, v té době však zřejmě hummus nebyl znám nikde mimo Damašek.
Výživová hodnota
Hummus má velký obsah železa, vitamínu C, kyseliny listové a vitamínu B6. Díky cizrně má vysoký obsah proteinů a vlákniny, což je zároveň dobře doplněno methioninem obsaženým v sezamu v tahini. Hummus má své uplatnění ve vegetariánské a veganské kuchyni, kde při konzumaci (typicky s pečivem) může sloužit jako celkový zdroj proteinů.
Reference
V tomto článku byly použity texty z článku Hummus na české Wikipedii.