Česnek

Nekorunovaný král kuchyně
Říká se, že cibule je královnou kuchyně a česnek pak jejím králem. Svědectví o tom, že česnek je víc, než jen pouhý zeleninový doplněk, může podat kalifornské město Gilroy. To je totiž metropolí česneku a od roku 1979 se zde každoročně slaví festival začínající velkolepým průvodem s vlajkonoši těch zemí, kde je česnek milován, ctěn a tudíž i oslavován.

A poté už se pochopitelně hoduje ve znamení česneku, jehož se údajně během festivalu spotřebuje přes 700 000 stroužků. V podávané nabídce nechybí ani česnekové vino, likér, čaj, žvýkačka a dokonce i vanilková zmrzlina s česnekem či stroužky česneku v čokoládě. Především se však soutěží o nejlepší recept, potvrzující pravidlo, že není pokrmu, do kterého by se česnek nehodil.

A nejen tam se zdůrazňuje jaké má prokazatelně příznivé účinky na stav cév, vylučování trávicích šťáv a žluči, a to nejen v podobě stroužku, ale i s využitím šťavnaté nati. Ať již ve stavu čerstvém, tepelně upraveném, sušeném či jiným způsobem konzervovaném. K ideálním podmínkám pro uchování patři chladné, suché místo - pokud možno s proudícím vzduchem. Díky mnoha ověřeným zkušenostem nemusí bez zásoby zůstat ani ti, kteří ideálními podmínkami nedisponují. Stačí se inspirovat:

• Námět 1: Suchý česnek zabalíme po 7-8 hlavičkách do několika vrstev novinového papíru a koule naskládáme do dřevěných lísek. Uložíme na dostupné, suché a temné místo.
• Námět 2 Hlavičky česneku ponecháme s tak dlouhými stonky, aby se vešly do vázy a oloupeme až na bílou slupku, rozložíme ve vodorovné poloze na noviny a necháme zaschnout, složíme do kytice - mužeme proložit dalšími suchými květy, vložíme do vázy a postupně odebíráme paličky. Dáme-li přednost konzervaci, nemusí to znamenat pouhé (asi nejznámější) nakládáni do soli nebo tuku.

Trochu paradoxní je, že česnek bývá spojován s kuchyněmi jihoevropských a východoasijských národů, a přitom pochází ze severní polokoule, vlastně ze Sibiře. Je známo mnoho druhů - s bílou, fialovou a dokonce s ružovou slupkou, které jsou rozšířené prakticky po celém světě. Do Evropy se dostal prostřednictvím křižáků, vracejících se ze Svaté země.

Málokterá poživatina je spojena s tak vysokým počtem pověr o účincích a zároveň tak nenáviděna pro svuj zápach. Objevuje se v cestopisech Marca Pola, v Boccacciově Dekameronu, v Rollandově Dobrém člověku a Remarquova hrdinka v románu Sliny dokonce voněla deštěm, vínem a česnekem.

Česnek vytváří dvě základní formy - tzv. paličák se zbytkem stvolu uvnitř hlavičky, a druhý typ v ní má pouze zbytky po zaschlých listech. Jejich použitelnost v kuchyni je prakticky srovnatelná.