Skořice

Koření z kůry některých druhů skořicovníků (Cinnamomum). Celkem je asi 100 druhů. Vždyzelené stromy nebo keře z čeledi vavřínovité.

Nejcennější skořice se získává ze skořicovníku cejlonského (Cinnamomum zeylanicum), který roste v deštných pralesích na Cejlonu a na Malabarském pobřeží Indie. Pěstuje se hodně na plantážích. První úroda se sklízí dva až tři roky po výsadbě, nejkvalitnější je skořice z osmiletých keřů.

Již ve starověku se užívala skořice ze skořicovníku čínského (Cinnamomum cassia), který dodnes roste v jižní Číně a Barmě. Jeho kůra je hrubší než u skořicovníku cejlonského, z něhož pochází většina skořice dnes. Po usušení netvoří typické trubičky, ale pouze žlábkovité pruhy. Sbírají se i květy těsně po odkvětu. Suší se a destiluje se z nich skořicový olej užívaný k ochucování čokolád, likérů a podobně.

Související články

• Skořice pravá
• Skořice kasiová