Skořice: Porovnání verzí
Z WikiFood Recepty
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Koření z kůry některých druhů skořicovníků (''Cinnamomum''). Celkem je asi 100 druhů. Vždyzelené stromy nebo keře z čeledi vavřínovité. | [[Koření]] z kůry některých druhů skořicovníků (''Cinnamomum''). Celkem je asi 100 druhů. Vždyzelené stromy nebo keře z čeledi vavřínovité. | ||
Nejcennější skořice se získává ze '''skořicovníku cejlonského''' (''Cinnamomum zeylanicum''), který roste v deštných pralesích na Cejlonu a na Malabarském pobřeží Indie. Pěstuje se hodně na plantážích. První úroda se sklízí dva až tři roky po výsadbě, nejkvalitnější je skořice z osmiletých keřů. | Nejcennější skořice se získává ze '''[[skořicovníku cejlonského]]''' (''Cinnamomum zeylanicum''), který roste v deštných pralesích na Cejlonu a na Malabarském pobřeží Indie. Pěstuje se hodně na plantážích. První úroda se sklízí dva až tři roky po výsadbě, nejkvalitnější je skořice z osmiletých keřů. | ||
Již ve starověku se užívala skořice ze skořicovníku čínského (''Cinnamomum cassia''), který dodnes roste v jižní Číně a Barmě. Jeho kůra je hrubší než u skořicovníku cejlonského, z něhož pochází většina skořice dnes. Po usušení netvoří typické trubičky, ale pouze žlábkovité pruhy. Sbírají se i květy těsně po odkvětu. Suší se a destiluje se z nich [[skořicový olej]] užívaný k ochucování čokolád, likérů a podobně. | Již ve starověku se užívala skořice ze '''[[skořicovníku čínského]]''' (''Cinnamomum cassia''), který dodnes roste v jižní Číně a Barmě. Jeho kůra je hrubší než u skořicovníku cejlonského, z něhož pochází většina skořice dnes. Po usušení netvoří typické trubičky, ale pouze žlábkovité pruhy. Sbírají se i květy těsně po odkvětu. Suší se a destiluje se z nich [[skořicový olej]] užívaný k ochucování čokolád, likérů a podobně. | ||
== Související články == | == Související články == | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
* [[Skořice kasiová]] | * [[Skořice kasiová]] | ||
[[Category: | [[Category:Koření a semena]] | ||
Aktuální verze z 17. 1. 2019, 16:01
Koření z kůry některých druhů skořicovníků (Cinnamomum). Celkem je asi 100 druhů. Vždyzelené stromy nebo keře z čeledi vavřínovité.
Nejcennější skořice se získává ze skořicovníku cejlonského (Cinnamomum zeylanicum), který roste v deštných pralesích na Cejlonu a na Malabarském pobřeží Indie. Pěstuje se hodně na plantážích. První úroda se sklízí dva až tři roky po výsadbě, nejkvalitnější je skořice z osmiletých keřů.
Již ve starověku se užívala skořice ze skořicovníku čínského (Cinnamomum cassia), který dodnes roste v jižní Číně a Barmě. Jeho kůra je hrubší než u skořicovníku cejlonského, z něhož pochází většina skořice dnes. Po usušení netvoří typické trubičky, ale pouze žlábkovité pruhy. Sbírají se i květy těsně po odkvětu. Suší se a destiluje se z nich skořicový olej užívaný k ochucování čokolád, likérů a podobně.